Vítězslav Jonáš: Jsem jaderný matador. Stavět nové jaderné bloky má smysl

Vítězslav Jonáš stál u počátku české jaderné energetiky. Nikoliv jako jaderný specialista, ale jako dlouholetý starosta obce Dukovany, zastupitel Kraje Vysočina a také jako senátor. 

V současné době zastává pozici předsedy Energetického Třebíčska. Za svůj kariérní, ale i osobní cíl si dal pomáhat v rozvoji regionu Jaderné elektrárny Dukovany. Jadernou energetiku ve vtahu k veřejnosti a regionu řešil ze všech svých pozic, které zastával ve veřejné správě.

Byl jste u toho, když se Jaderná elektrárna Dukovany stavěla, zahájila provoz a jste také u toho, kdy se připravuje projekt na nové jaderné bloky….

Ano, byl jsem u toho, když se stávající jaderná elektrárna stavěla, a to dokonce v pozici referenta na obchodním oddělení generálního dodavatele stavby Škody Praha. Po roce 1990 jsme si v Dukovanech začali uvědomovat, jak přítomnost jaderné elektrárny ovlivňuje život lidí v jejím okolí. Proto bylo mým zájmem, jak z pozice starosty, krajského zastupitele i senátora a nyní jako předsedy Energetického Třebíčska, udržet energetický region a dbát na bezpečný a spolehlivý provoz.

Které události se podle vás zapsaly do dějin jaderné energetiky v České republice?

Bezesporu československé zkušenosti s výstavbou a zprovozněním jaderných bloků v Jaslovských Bohunicích a v Dukovanech. Poté zdárné zprovoznění dvou bloků v Temelíně. Nastaly ale také negativní události pro jadernou energetiku, a to v roce 2013 zrušením tendru na další blok v Temelíně. To bylo velmi smutné a pro nás to vyznívalo jako konec rozvoje jádra v Čechách, a především jsme to vnímali jako ohrožení budoucnosti jádra v Dukovanech. Tehdy jsme si v Dukovanech a širším regionu uvědomili, že musíme povstat, nesmířit se s tímhle vývojem, a proto jsme založili Energetické Třebíčsko a společně s regionálními firmami, institucemi a obcemi jsme začali tlačit na vládu, aby začala v Dukovanech řešit výstavbu nových bloků. A z těch pozitivních milníků to bylo určitě schválení aktualizace Státní energetické koncepce a Národního akčního plánu rozvoje jaderné energetiky v roce 2015.

S ohledem na současnou situaci, nezaspali jsme s výstavbou jaderných bloků? Vy jste upozorňoval na nutnost postavit nové bloky už před lety…

Určitě zaspali, a to se ukazuje zvláště nyní, kdy bychom tolik potřebovali nahradit plyn a uhlí. Když jsem odešel ze Senátu v roce 2012, založili jsme s městem Třebíč, obcí Dukovany, Rouchovany, Okresní hospodářskou komorou Třebíč a Střední průmyslovou školou Třebíč sdružení Energetické Třebíčsko, kde jsem se stal jejím předsedou. Hlavním posláním bylo a je udržení jaderného byznysu a rozvoj regionu. Bez výstavby nových bloků to nejde. Využil jsem bohaté zkušenosti z politiky a pustil jsem se naplno do této práce. Zastupuji region, firmy, obce, města, a to proto, že si zde nehrajeme na to, kdo je lepší, ale co je účinnější, a to je jistě společný postup.

Jak hodnotíte vaše úsilí v Energetickém Třebíčsku? Co se podařilo?

Díky našemu velkému tlaku z regionu se vláda premiéra Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše věnovala jádru. Všechny naše aktivity, ať už politická jednání, semináře, konference, studie, komunikace se samosprávami, s ČEZ a dalšími směřovalo k tomu, aby došlo k aktualizaci Státní energetické koncepce a přijetí Národního akčního plánu pro jadernou energetiku, který stanovil cíle vybudovat nové jaderné zdroje. Dobře jsme věděli, že tyto strategické dokumenty nestačí pro samotné zahájení výstavby. Jednali jsme se zástupci vlády, s ministerstvy, úředníky, manažery ČEZu a tlačili tuto káru dál. A ještě také budeme.

Připomeňte, jak to bylo v 90. letech, kdy jste jako starosta řešil s vedením jaderné elektrárny kam s použitým jaderným palivem.

Když jsem nastoupil jako starosta v roce 1990, tak při první návštěvě Jaderné elektrárny Dukovany a při seznámení se s ředitelem Janem Krenkem mi byl představen záměr na výstavbu meziskladu použitého jaderného paliva v areálu jaderné elektrárny. Tady je také prakticky počátek nového řešení kam s vyhořelým palivem a akceptace veřejnosti tohoto problému. Říkám nového řešení, protože záhy po revoluci se upustilo od odvozu vyhořelého paliva do Ruska. Byla to těžká doba, hned v počátku tvoření novodobých vztahů s provozovatelem elektrárny jsme tu měli velký konflikt. Dukovany a okolí nechtěli tento dlouhodobý sklad na svém území a provozovatel ČEZ neměl jinou možnost, protože tehdejší vláda také jiné řešení než v Dukovanech nepřipouštěla. Nakonec bylo rozhodnuto, že se skladovat v Dukovanech bude i přes nesouhlas obce Dukovany. Vymohli jsme si silné bezpečnostní garance, a to, že pro skladování budou použity skladovací a přepravní kontejnery Castor. Stát nám garantoval usnesením vlády, že se v Dukovanech bude skladovat dočasně, a to v omezeném množství 600 tun vyhořelého paliva a poté se bude skladovat mimo naše území.

To ale ze strany státu nebylo splněno?

Ano, a to je další úkol, kterým se zabýváme a budeme zabývat v Energetickém Třebíčsku. Dnes při takovém masivním avizovaném rozvoji jaderné energetiky nesmíme schovávat hlavu do písku před řešením konce palivového cyklu. Musí se na základě státní koncepce připravit lokalita pro hlubinné úložiště, anebo aspoň zajistit dlouhodobé skladování mimo areály elektráren např. v lokalitě Skalka na Bystřicku. Tím se ale nezbavíme povinnosti najít konečné úložiště, ale určitě získáme čas na možná jiné využití použitého paliva a třeba i řešení konečného uložení.  Dle mého názoru je bezpečnější dlouhodobé skladování pod zemí na Skalce než v povrchových skladech u elektráren. V kontextu války na Ukrajině je to jistě silné téma k zamyšlení.