Míl: Bez jádra se neobejdeme

Vládní zmocněnec pro jádro Jaroslav Míl má o budoucnosti jádra jasno. 

Od letošního února je Jaroslav Míl vládním zmocněncem pro jadernou energetiku. Pracoval na různých pozicích ve společnosti ČEZ a v letech 2000-2003 byl jejím generálním ředitelem. Poté působil jako prezident Svazu průmyslu a dopravy a člen představenstva jedné z největších těžařských společností na světě, společnosti SUEK.

O budoucnosti jádra v České republice má jasno. Po roce 2040 bude kvůli odstaveným uhelným elektrárnám chybět výkon, který by měl svojí výrobou pokrývat 40 % budoucí spotřeby elektřiny. Zahraniční uchazeči o výstavbu nových českých jaderných bloků budou muset brát v potaz členství České republiky v Evropské unii a NATO. Zájem o největší investici České republiky v dějinách mají Američani, Francouzi, Japonci, Jihokorejci i státní firmy z Číny a Ruska. Podle Jaroslava Míla si musí být Česko schopno provozovat jaderné elektrárny vlastními lidmi a uhlídat si provozní know-how.

Výstavba a provozování nových jaderných bloků vyžaduje odborníky. Jste přesvědčený o tom, že je v České republice stále ještě máme?

Ano, jsem. Společnost ČEZ má velmi zkušené lidi, kteří se podíleli na zrušeném tendru v Temelíně. Není to tak, že by se na novém projektu teprve učili. To je také hlavní důvod, proč investorem by neměl být stát, ale bude to ČEZ. Nikdo jiný nové bloky nepostaví.

Některé západní země, například Německo, Rakousko, Lucembursko prohlašují, že se v EU bez jaderné energetiky obejdeme. Je to opravdu reálné? Nebude hrozit, že se dostaneme do situace, kdy na trhu nebude potřebná elektrická energie?

Existují fyzikální zákony. A potom politické a ekonomické zájmy. Vedle obnovitelných zdrojů budeme potřebovat další nízkoemisní zdroje a tím jediným, který je bezemisní navíc provozuschopný v základním zatížení, a to uznává i Evropská komise, je jaderná elektrárna. Pokud Německo přejde jen na plynové elektrárny, tak emise nesníží. Obnovitelné zdroje, ani při ukládání energie, celkovou spotřebu nepokryjí. Navíc celá EU spoléhá na elektrifikaci, bude zapotřebí více elektřiny pro dopravu, budovy a průmysl, pokud chceme v EU snižovat emise. Každý stát si spřádá plány na elektromobilitu a automobilový průmysl reaguje a elektrická auta budou realitou i u nás.   Česká republika v současné době sice elektřinu vyváží, ale to skončí. Příští rok začínáme s odstavováním uhelných bloků, ČEZ odstaví dvě elektrárny o souhrnném instalovaném výkonu přes jeden gigawatt, což ve výrobě pokrývá  zhruba pět procent celkové elektřiny, kterou ročně vyrobí. Přísnější evropské předpisy nás v budoucnosti přinutí odstavovat dál. Nevoli vůči jádru považuju čistě za politickou. Mimo EU se nové jaderné zdroje stavějí. Pokud některé země říkají, že se bez nich obejdeme, pak je to jejich politická vůle. Parafrázuji-li paní předsedkyni Danu Drábovou, bez důvěry a akceptace veřejnosti jaderné elektrárny dlouhodobě nepřežijí, i kdyby technicky byly naprosto bezchybné a ekonomicky snášely zlatá vejce. Úkolem státu je elektřinu pro své obyvatele zajistit. My musíme plnit emisní cíle, vnímáme podporu české veřejnosti a české podmínky jsou pro jadernou energii vhodné. Díváme se okolo a vidíme, že po roce 2040 bude Německo po odstavení uhelných zdrojů importní zemí, Belgie bude odkázaná také na import, Rakousko z velké části také, Francie bude exportovat 50 % toho co dnes, Polsko je velká neznámá a Česká republika, pokud nebude mít zdroj po odstavení Dukovan, tak se dostane do situace, že nebude odkud dovézt elektřinu. Přitom v českých podmínkách nový jaderný zdroj dává smysl a prioritu má lokalita v Dukovanech. Netvrdím, že se jedná o jednoduchý proces, přípravy trvají dlouho, staví se dlouho, ale zas mluvíme o provozu na šedesát až osmdesát let. Pokud sledujeme, zda budeme mít v roce 2040 elektřinu a máme koncepci pro jádro, pak je nejvyšší čas začít konat. Bude nás to stát také hodně diplomatického úsilí. Dosavadní jednání s Německem i Rakouskem k posuzování vlivů na životní prostředí ale dokázala, že umíme odpovědět na všechny jejich odborné dotazy a ona nevole je opravdu politické povahy. Neziskové organizace již převážně neřeší jadernou bezpečnost, ale to, kde na investici vezmeme peníze. A to je ta role státu, kdy stát podle evropského práva rozhoduje o skladbě svého energetického mixu a o veřejné podpoře. V každém případě zde bude velký prostor pro výrazný nárůst obnovitelných zdrojů. Potíž je, že větrné elektrárny odmítají obce a jejich občané, vodní elektrárny zástupci ekologických organizací a životního prostředí.

Premiér Babiš oznámil, že stát uzavře s ČEZ smlouvu, díky které bude mít výstavbu pod kontrolou. Co to přesně znamená?

Stát tím získá kontrolu nad výstavbou a možnost převzít projekt výstavby v případě, že realizovatelnost bude ohrožena například z důvodu změny regulatorních podmínek. Investor, v tomto případě ČEZ, potřebuje mít také jistotu, že si může půjčit peníze na úrovni nákladů financování za stejných podmínek, jako by to měl stát. Smlouva mezi státem a společností ČEZ tak sníží rizika spojená s dlouhodobě nízkou predikovatelností ceny elektřiny na trzích. V případě špatného manažerského a investičního řízení projektu neponese stát problémy na svých bedrech, ale bude to plná zodpovědnost investora.

Není připravovaná smlouva formou státní garance?

Není. Pokud by se jednalo o státní garanci, tak by stát zodpovídal za všechno. Mohla by se z něj stát „dojná kráva“ a to není to, co chceme. Smlouva, kterou připravujeme, bude veřejná a transparentní. Díky této smlouvě bude mít stát vhled do projektu, nebude výstavbu řídit, ale bude ji kontrolovat. Otázku veřejné podpory budeme řešit s Evropskou komisí, která má v této věci výhradní pravomoc, stejně jako v případě projektů ve Velké Británii a Maďarsku.  Státní garance je bianco šek a to smlouva určitě není.

Peníze až na prvním místě. Kritici tvrdí, že stavba nových jaderných elektráren ekonomicky nevychází. Vyplatí se nový jaderný blok?

Z ekonomického pohledu je jaderná elektrárna jako základní zdroj zatížení před elektrárnou plynovou nebo uhelnou. Ty musí platit i za emisní povolenky. Uhelné elektrárny tu z dlouhodobé perspektivy mít nebudeme, alternativou jsou tedy plynové, ale ty jak jsem uvedl, jsou emisními zdroji a navíc i zdroji vyrábějícími elektrickou energii z importovaného média. Jinými slovy dále zvyšujeme svoji závislost na cizích zemích a ohrožujeme tak energetickou bezpečnost naší země. Jak říká jedno známé pravidlo – stát, který nemá zajištěnu svoji energetickou bezpečnost, rezignuje na bezpečnost své vlastní země a neplní tak jeden ze základních úkolů vůči svým občanům.

Jak souvisí národní bezpečnost s jadernou energetikou?

Bezpečnost má více dimenzí. Jednak jde o zajištění dodávek elektřiny v krizových stavech, kdy spolupráce s našimi sousedy nemusí být tak „růžová“ jako dnes a jednak jde o závislost na dovozech primárních zdrojů energií a transportních trasách. Také jde o bezpečnost informací a kritické infrastruktury. My chceme stavět zdroj, který bude v provozu do roku 2100. Nikdo neví, jak bude Evropa v té době vypadat. Výstavba nového jaderného zdroje není záležitost pouze jedné vlády, ale i těch dalších. Proto bylo schváleno i to, že v nově konstituovaném Stálém vládním výboru pro výstavbu nového jaderného zdroje budou plnoprávnými členy i zástupci opozičních stran a hnutí zastoupených v parlamentu ČR. Na klíčových rozhodnutích by měla být celková shoda. Také Evropská komise od nás bude očekávat, že nepředkládáme názory a argumenty, které platí jen pro toto volební období.

Jaderná elektrárna je zdrojem, který po ukončení provozu uhelných elektráren jako jediná splňuje požadavky kladené na stabilní, spolehlivý a cenově dostupný zdroj elektrické energie v základním zatížení soustavy. Zároveň je při vhodně zvoleném jednotkovém výkonu svých bloků výrazným stabilizujícím prvkem při provozu naší přenosové soustavy.

Děkuji za rozhovor. Eva Fruhwirtová